Není cukr jako cukr (nebo je?)

„Bílý cukr je jed, návyková droga.“ Kolikrát jste něco takového slyšeli nebo někde četli? V tomto článku se s nutriční terapeutkou Monikou Jezberovou podíváme na kontroverzní téma cukr.

V poslední době se na trhu roztrhl pytel s nejrůznějšími možnostmi alternativního slazení. Výrobci se předhání v tom, jak svého zákazníka nalákat na to, že zrovna jejich výrobek je ten nejlepší pro zdraví. Kde se ale najednou vzal ten strach ze všeho bílého ve stravě včetně cukru? Kolik z nás si dává do čaje raději med než cukr s vědomím, že je to přece určitě zdravější, něž ten klasický bílý „zabiják“? Pojďme se nejprve podívat na to, jaké alternativy slazení, tedy konkrétně přírodní sladidla, na trhu existují a ze kterých si můžeme vybrat. A také, zda je mezi jednotlivými druhy nějaký rozdíl.

Bílý cukr nebo také řepný cukr, jak název napovídá, se vyrábí z cukrové řepy. Cukr se z ní zjednodušeně vyrábí tak, že nasekané řízky z této řepy se vyluhují. Surovina, která vnikla luhováním, se poté dále zpracovává a vzniká cukr tak, jak ho známe. To, že je cukr bílý je způsobené tím, že je v průběhu výroby zbavován nečistot. V některých receptech bývá bílý cukr zaměňován za třtinový cukr s tím, že je často označován za „zdravější“. Rozdíl mezi těmito cukry je kromě barvy i v tom, z jaké suroviny se vyrábí. Třtinový cukr se vyrábí z cukrové třtiny (třtinovec cukrový). Složení těchto cukrů je ale stejné – jedná se o sacharózu. Nemůžeme tedy říct, že by jeden z nich byl zdravější než ten druhý. Dále jsem také zmiňovala med, kterým si s oblibou sladíme čaj, ale také se jím nahrazuje cukr v mnohých receptech. Hlavními složkami medu jsou monosacharidy fruktóza a glukóza. Obsah vitamínů a minerálních látek je v množství, ve kterém by měl být přijímán, zanedbatelný. Ve velkém množství má stejný negativní vliv na zdraví jako bílý nebo třtinový cukr. Výhodou je jeho chuť a vůně, takže z tohoto důvodu může být preferován před cukrem.

Dalšími oblíbenými alternativami, které bývají upřednostňovány z důvodu obsahu prospěšných látek nebo kvůli složení, je například kokosový cukr/sirup, javorový sirup, datlový sirup, agávový sirup a další. Tyto alternativy jsou ale stále svým složením v podstatě cukr (většinou sacharóza a v menším množství glukóza nebo fruktóza), který jen pochází z jiného zdroje. Pokud je argumentem, že obsahují navíc některé vitamíny nebo minerální látky, tato množství jsou pro náš příjem zanedbatelná nebo bychom dané „sladící alternativy“ museli zkonzumovat v opravdu velkém množství. Navíc si vlastně koupíte to samé jako klasický cukr, akorát za mnohem více peněz. Problémem může být také obsažená fruktóza, která se s převahou vyskytuje například v již zmiňovaném agávovém sirupu. Má sice nízký glykemický index, tzn. že neovlivňuje významně hladinu cukru v krvi, ale vysoký příjem fruktózy má za následek jiné komplikace, a to ukládání zásobního tuku hlavně v okolí jater, což je nežádoucí.

Nyní to může vypadat tak, že je lepší vlastně raději vůbec nesladit. To bychom ale tímto článkem říct nechtěli. Důležité je, že s ničím se to nemá přehánět. Vysoký příjem cukru je spojován se zdravotními riziky, to je podložený fakt. Ale stejně tak jako není špatné cokoli osladit klasickým bílým cukrem, není špatně použít ani med nebo jakoukoli jinou možnost. Jednotlivé alternativy se totiž liší chuťově a svou konzistencí. Také je důležité zmínit, že cukr sice není droga, ale na sladkou chuť je možné si zvyknout a stejně tak odvyknout. Pokud tedy začnu sladit méně, z počátku možná nebude chuť ideální, ale po čase mi již bude připadat naprosto normální. Vše je tedy o množství a není v pořádku žádnou potravinu tzv. „démonizovat“.

Zároveň existují alternativy ke slazení, které jsou sice dražší než klasický cukr, ale také nám mohou výživově více pomoci, ať už se jedná o redukci tělesné hmotnosti nebo si chceme prostě jen jídelníček zpestřit. V tomto případě bych volila čekankový sirup, který je ze 70 % složen z nestravitelné vlákniny zvané inulin. Ani v tomto případě není ale dobré nic přehánět a mít pocit, že díky takové alternativě mohu sladit neomezeně. Při vyšší konzumaci čekankového sirupu může totiž vzniknout problém s nadýmáním.

Tento článek se týkal tzv. přírodních sladidel, na trhu se ale můžeme setkat také se sladidly, někdy nazývanými jako umělá sladidla. O tom ale třeba jindy.